Darovací smlouva 1. 1. 2015

Darovací smlouva 1. 1. 2015

Ptáte se, jak se změnila problematika darovací smlouvy od 1. 1. 2015, resp. zda je nějaká podstatná změna pro rok 2015? Opovědí je, že v roce 2015 se postupuje stejně, jako v roce 2014, neboť změna darovací smlouvy vychází z novely nového občanského zákoníku, která se datuje již k 1. 1. 2014. Darování zůstalo ve své podstatě v nové úpravě občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jako ‚NOZ‘) nezměněno. V NOZ však můžeme nalézt úpravu značně detailnější a v některých konkrétních aspektech zcela novou.

Obecná úprava darování

Nová právní úprava je uvozena obecnými ustanoveními § 2055 a násl. o darování, které tento smluvní typ vymezují v těch nejzákladnějších obrysech. Stejně jako v původní úpravě tedy jde o bezúplatný převod práva na principu dobrovolnosti, přičemž se rozlišují dvě základní situace, a to slib bezúplatného převodu a bezúplatný převod per se.

Nově též zákon přímo vylučuje v rámci darovací smlouvy (2015) společenskou úsluhu, jinými slovy přátelskou výpomoc, jako závazek v podobě darování. Takové právní jednání nemá stejné následky (vyplývající práva a povinnosti) jako darování samo. Vedle toho je slib darování svou povahou již relevantním právním vztahem s určitými právními následky. Pokud tedy osoba slíbí dar, není povinna jej skutečně darovat. Avšak osoba, která tento slib obdržela, je oprávněna k náhradě účelně vynaložených nákladů s tímto slibem spojených.

Slib daru tedy přímo nezavazuje k povinnosti darovat, ale určité právní konsekvence pro slibujícího, již právní úprava přináší. Forma darovací smlouvy (2015) není až na výjimky konkrétně určena, tudíž se ctí zásada bezformálnosti. Písemnou formu zákon přímo určuje pouze pro dary, které se zapisují do veřejného seznamu, typicky nemovitosti. Písemná musí být též darovací smlouva, při které je projevena vůle darovat věc, ale věc není současně předána. Obsah takového závazku je však omezen na povinnost odevzdat dar, nikoli platit související úroky z prodlení.

Darování není omezeno na určitou část aktuálního majetku dárce, pokud se však má jednat o majetek, který má dárce nabýt v budoucnu, nesmí být darována část větší než polovina takového budoucího majetku. Účelem ustanovení je nepochybně určitá míra ochrany s ohledem na nejistou povahu plnění darovací smlouvy. V souvislosti s darováním budoucího majetku je také vhodné zmínit, že zákon umožňuje darovat věc, kterou dárce nemá ve vlastnictví. Toto je možné pouze za předpokladu, že se v rámci projevu vůle věc darovat zaváže též věc nejprve nabýt. Dalším novým prvkem je možnost odstoupit od darovací smlouvy za předpokladu, že se podstatně změní okolnosti po uzavření darovací smlouvy. Změna okolností je však omezena na případy, kdy by darování ohrozilo dárcovu výživu nebo plnění dárcovy vyživovací povinnosti.  Pokud se dárce a obdarovaný zavážou ke vzájemnému darování, považuje se podle NOZ za dar pouze ta část, která převyšuje započtené vzájemné plnění. V opačném případě bychom mluvili o darování jen z pohledu formy, nikoli fakticity.

Zvláštní ustanovení o darování

V dalších ustanoveních zákon upravuje speciální typy darování, mezi něž řadí darování podpory a darování pro případ smrti. Darování pro případ smrti je novým institutem v občanském zákoníku. Rozlišují se dvě situace, a to darování pro případ smrti posuzované jako odkaz (podle ustanovení dědického práva) a darování pro případ smrti, jenž se řídí ustanoveními o darování. O odkaz se bude jednat tehdy, uvede-li dárce podmínku, že jej obdarovaný přežije. V případě, kdy dárce předá obdarovanému vedle daru též listinu o tom, že se vzdává práva dar odvolat, jedná se o darování pro případ smrti, které se bude řídit ustanoveními o darování ve zvláštní části závazkového práva. Vzhledem ke koncepci postupného nabývání svéprávnosti může darovat a být obdarovanou též osoba, která není plně svéprávná. Povaha daru však musí odpovídat okolnostem a míře svéprávnosti dotčené osoby.

Odvolání daru

Právní úprava odvolání daru je v NOZ taktéž upravena více detailně, než v předchozí právní úpravě. NOZ rozlišuje dva právní důvody pro odvolání daru, a to nouzi a nevděk. V prvním případě je pro oprávnění dárce požadovat dar po obdarovaném zpět nutné splnit podmínku materiální nouze. Nachází-li se dárce v nouzi, kdy nemá na nutnou výživu sebe nebo osoby, k jejíž výživě je povinen, může požadovat vrácení daru. Toto oprávnění je však omezeno několika podmínkami. Za prvé, obdarovaný nemá povinnost dar vrátit, nachází-li se v podobné hmotné nouzi jako dárce. Za druhé, dárce může požadovat peněžitou náhradu za dar, ale maximálně ve výši v jaké se mu nedostává prostředků na zmíněnou výživu. Jeli tedy hodnota daru vyšší než částka, kterou dárce pro svou výživu požaduje, obdarovaný má povinnost vrátit pouze onu částku, kterou dárce pro výživu potřebuje. Zákon v obecné rovině stanoví, že právo odvolat dar nenáleží žádné třetí osobě (nepřechází na dědice). Druhým dechem však dodává, že tento obecný princip neplatí v případě osoby, které je dárce povinen poskytovat výživu. Tato osoba je oprávněna po obdarovaném požadovat plnění ve výši částky, která se jí od dárce v rámci jeho vyživovací povinnosti nedostává.

Odvolání daru pro nevděk je koncipováno odlišným způsobem, a to tak, že opravňuje dárce k požadování vrácení celého daru zpět. Podmínkou je ale porušení obecného korektivu dobrých mravů obdarovaným, přičemž do této kategorie se řadí i situace, kdy obdarovaný poruší dobré mravy svým jednáním vůči osobě dárci blízké. Toto právo (odvolat dar po nevděk) přechází na dědice, na rozdíl od odvolání pro nouzi, a to v případě, že obdarovaný nebo vyšší moc zabránili dárci využít právo dar odvolat. Odvolání daru pro nevděk je omezeno roční lhůtou, od doby, kdy vznikl důvod pro odvolání daru. Pro případ, kdy se o tomto důvodu dárce dozví po lhůtě jednoho roku, počítá se tato roční lhůta subjektivně od doby, kdy se dárce o takové skutečnosti dozvěděl.

Na závěr je nutné poznamenat, že právo dárce odvolat dar pro nouzi nebo nevděk, je jednáním nicotným. K takovému právnímu jednání se tedy ex lege nepřihlíží. Platí to však pro darování mezi živými, nikoli darům in mortis causa. V situacích, kdy dárce odvolal dar a obdarovaný již nemá dar v jeho plné hodnotě, je zavázán vrátit alespoň to, co má. V případě, že je však dar odvolán pro nevděk, musí obdarovaný vrátit hodnotu daru v plné výši.

V případě, že řešíte jakékoliv nesrovnalosti v otázce darovací smlouvy nebo darovacího řízení, pak můžete využít odborných služeb naší advokátní kanceláře Brno. Jsme připraveni vám pomoci s jakýmkoliv právním problémem.



Rychlý kontakt

COUFALOVÁ & KUBÍKOVÁ s.r.o. 
Bohunická 55, Brno, Česká republika.
Telefon: +420 541 219 135 http://www.advokatkybrno.cz